Jsou rybí konzervy bezpečné? Co všechno (ne)obsahují a kdo to hlídá
Rybí konzervy patří mezi stálice v našich kuchyních – jsou rychlé, praktické a výživné. Ale jak je to s jejich bezpečností? Můžeme je bez obav servírovat dětem nebo jíst pravidelně? Neobsahují těžké kovy, chemii z obalu nebo jiné škodlivé látky? V tomto článku se podíváme, kdo a co všechno u rybích konzerv kontroluje a přidám i praktické tipy, jak vybrat tu nejbezpečnější variantu.
Kdo kontroluje obsah těžkých kovů a dalších nežádoucích látek v rybích konzervách?
Stejně jako všechny ostatní potraviny, tak i rybí konzervy musí splňovat přísné bezpečnostní a kvalitativní normy. Jak ale poznat, že ta vaše plechovka je v pořádku? Za tím stojí celá řada kontrol, které dohlížejí na obsah a kvalitu.
V České republice jsou hlavními kontrolory Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) a Státní veterinární správa (SVS). Tyto instituce pravidelně kontrolují výrobky v obchodech, v laboratořích analyzují vzorky a hlídají, aby vše odpovídalo platné legislativě.
Na úrovni Evropské unie pak dohlíží Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který stanovuje limity pro škodliviny jako rtuť, a funguje zde i systém rychlého varování RASFF, který okamžitě reaguje na případné problémy s potravinami na trhu.
Co tyto státní kontrolní orgány testují:
Těžké kovy (rtuť, kadmium, olovo) – které se v mořských rybách mohou hromadit a při vyšších dávkách škodit zdraví, hlavně u dětí a těhotných žen.
Histamin – vzniká, pokud ryby nejsou správně skladovány nebo rychle zpracovány. Obsah histaminu = ukazatel čerstvosti ryb před zpracováním. Vysoké množství může způsobit nepříjemnou bolest hlavy, zarudnutí kůže nebo žaludeční potíže.
Mikrobiologická bezpečnost – aby v konzervě nebyly bakterie, které by mohly způsobit otravu nebo zkažení výrobku.
Chemické kontaminanty (PCB, dioxiny, pesticidy,BPA aj.) –které se mohou dostat do mořských ryb z životního prostředí, migraci chemických látek z obalů do potravin.
Fyzikální vlastnosti a označení – kontroluje se těsnost konzervy, správný poměr masa a nálevu, vzhled masa i pravdivost údajů na etiketě.
VAŠE DOTAZY
Nejsou potraviny v konzervách obecně špatně? Nemůže se z nich uvolňovat něco do jídla?
Dnešní konzervy jsou vyráběny s ohledem na bezpečnost – mají vnitřní vrstvy, které zabraňují kontaktu kovu s potravinou. Pokud nejsou staré, promáčklé, nerezaví nebo jinak poškozené, jsou bezpečné. Při výběru konzervovaných pokrmů bych se pak zaměřila především na obsah jako takový. Tedy celkové složení + sůl, obsah tuku apod.
Co hliník v rybích konzervách?
Všechny potraviny, které jsou baleny v trvanlivých obalech (plechovky, hliníkové obaly apod.) jsou potažené tenkou vrstvou ochranného laku (tzv. vnitřní povlak), který zabraňuje přímému kontaktu potraviny s kovem. Tento lak je pečlivě testovaný a schválený pro použití v potravinářství, takže minimalizuje riziko uvolnění hliníku a jiných látek do rybích konzerv. Uvolňování hliníku do potraviny je za běžných podmínek nepravděpodobné a nepředstavuje tedy zdravotní riziko.
Potencionální rizika z konzerv
Bisfenol A (BPA) –látka používaná dříve v některých epoxidových povlacích konzerv. V posledních letech se BPA postupně nahrazuje bezpečnějšími alternativami kvůli obavám o jeho vliv na hormony. V EU jsou limity na BPA velmi přísné a mnoho výrobců už BPA nepoužívá.
Díky tomu je riziko expozice BPA z konzerv velmi nízké.
Evropská komise navíc směřuje k úplnému zákazu BPA v materiálech přicházejících do styku s potravinami.
Dnešní konzervy jsou vyráběny s ohledem na bezpečnost – mají vnitřní vrstvy, které zabraňují kontaktu kovu s potravinou. Pokud nejsou staré, promáčklé, nerezaví nebo jinak poškozené, jsou bezpečné. Při výběru konzervovaných pokrmů bych se pak zaměřila především na obsah jako takový.
Je obecně „zdravé“ kupovat konzervy vs. sklo?
Z pohledu chemické bezpečnosti je sklo nejstabilnější a nejméně reaktivní materiál. Z něj se neuvolňují žádné látky do potravin.
Konzervy mají tu výhodu, že chrání obsah před světlem a mají delší trvanlivost. V minulosti byly ale zaznamenány případy, kdy docházelo k uvolňování BPA z plechovek do potraviny – dnes už výrobci používají většinou BPA-free plechovky. EU navíc směřuje k úplnému zákazu BPA v materiálech přicházejících do styku s potravinami.
Jak si vybrat rybí konzervu s co nejnižším obsahem hormonálních disruptorů?
Běžná konzumace rybích konzerv hormonální rovnováhu nenarušuje. Ano, vím, že o rybách obecně kolují na sítích nesmyslné informace. Takže chápu, že někteří lidé se obávají těžkých kovů apod. Ale v rámci pestré a vyvážené stravy opravdu není důvod k obavám. Konzervovaný tuňák a ryby obecně, jsou naopak zdrojem bílkovin a omega-3 mastných kyselin, které hormonální systém podporují. Pokud přeci jen máte obavy z plechových obalů, sáhněte po konzervách označených jako „BPA free“, případně po výrobcích ve skle a dejte přednost důvěryhodným značkám s uvedeným původem ryby. Hormonální disruptory, jako je například bisfenol A, pesticidy, zbytky léčiv aj. jsou pod kontrolou českých i mezinárodních dozorových orgánů.
Obsah rtuti v tuňákových konzervách vs. děti?
Pro děti se doporučuje vybírat spíše tuňáka pruhovaného (skipjack) – Katsuwonus pelamis, který má kratší životní cyklus a kumulují méně rtuti. Najdete ho ve většině plechovkách u nás na trhu. Konzumace 1× týdně je naprosto bezpečná.
Je kontrolováno množství rtuti? Případně i obsah mikroplastů? Je to regulováno?
Ano, rtuť je regulovaná – viz předchozí. Kontroly provádí SZPI/SVS a EFSA.
Mikroplasty zatím nejsou přímo regulované legislativou, ale jsou předmětem výzkumu. Výrobci v EU nebo dodávající do EU musí garantovat celkovou zdravotní nezávadnost – musí provádět nezávislé laboratorní testy výrobků i sami.
Aktuálně oficiální kontroly mikroplastů v potravinách zatím nejsou standardní součástí legislativních testů. Úřady zatím nespecifikují limity pro mikroplasty v rybách nebo konzervách, protože jde o relativně novou oblast výzkumu. Nicméně, vědci a organizace po celém světě stále více zkoumají, jak moc jsou mikroplasty v mořských organismech a jaký to může mít dopad na lidské zdraví.
MIKROPLASTY v rybích konzervách:
Aktuálně oficiální kontroly mikroplastů v potravinách zatím nejsou standardní součástí legislativních testů. Úřady zatím nespecifikují limity pro mikroplasty v rybách nebo konzervách, protože jde o relativně novou oblast výzkumu. Nicméně, vědci a organizace po celém světě ale stále více zkoumají, jak moc jsou mikroplasty v mořských organismech a jaký to může mít dopad na lidské zdraví.
Co to znamená pro nás spotřebitele? Mikroplasty v moři jsou, takže i mořské ryby je mohou obsahovat v malém množství. Ale bežná konzumace ryb není bezprostředně nebezpečná z hlediska mikroplastů.
Kde zjistím, kolik ryba obsahuje rtuti? Nebo neřešit?
Výrobci (zejména ti, kteří prodávají v EU) musí dodržovat legislativní limity. Evropská unie stanovuje maximální povolené množství rtuti v rybách (např. pro tuňáka je to 1,0 mg/kg). Pokud kupujete produkt od prověřených výrobců, není nutné se obávat a konkrétní obsahy tedy nějak řešit.
Mrkněte na tabulku ,,Advice about Eating Fish” na webu FDA , kde je zveřejněný seznam ,,bezpečných“ ryb pro malé děti a těhotné ženy.
Obsahují tuňákové konzervy nějaké škodlivé konzervační látky?
Jen na úvod musím zmínit, že žádné konzervanty přidávané do potravin nejsou škodlivé. Konzervy tuňáka většinou neobsahují žádné konzervanty – jsou konzervovány vysokou teplotou (sterilací). Díky této tepelné úpravě mají konzervy dlouhou trvanlivost bez přidání konzervantů.
Pokud se vám tento článek líbil, můžete jej sdílet s přáteli na sociálních sítích:
ZDROJE:
https://www.fda.gov/food/consumers/advice-about-eating-fish
https://www.svscr.cz/category/potraviny/vysledky-kontrol/
https://www.efsa.europa.eu/en/news/efsa-provides-advice-safety-and-nutritional-contribution-wild-and-farmed-fish
https://archiv.szu.cz/uploads/CZVP/Nebojte_se_rtuti_v3.pdf